Kostel Panny Marie Sněžné stojí 2 km od Provodova. První zprávy o poutním místě na Malenisku pocházejí z počátku 18. století. Luhačovické panství bylo v té době pustošeno uherskými povstalci a zbojníky. Lidé byli vražděni a odvlékáni do zajetí. V této době žila v dolním provodovském mlýně pod Maleniskem mlynářka Vlaštovicová, ctitelka Panny Marie, která ztrácela zrak. Denně Pannu Marii prosila o uzdravení.
Roku 1705 měla mlynářka Vlaštovicová sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými. Později byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala na Malenisko. Několik kroků od velké lípy zastrčil hůl do země a pravil: „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši." A stařeček poté zmizel. Druhého dne našla vedle hole zaražené do země pramen vody. Umyla si v něm své nemocné oči a uzdravila se, ale bála se o uzdravení mluvit.
Po několika měsících přišel znova k mlynářce ve snu stařeček a důrazně ji napomenul, aby o zázračné vodě řekla i jiným. Po roce 1705 sem začali putovat lidé ze širokého okolí a mnozí byli rovněž uzdraveni. Dorota Jahodíková z Pašovic věnovala v roce 1710 poutnímu místu obraz Matky Boží kojící (autor neznámý) jako poděkování za uzdravení. Obraz je kopií Panny Marie kojící z rakouského Purkersdorfu u Vídně. Mlynářka původně obraz pověsila u studánky. Dnes je umístěn v poutním kostele.
Majitel luhačovického panství, hrabě Wolfgang Serenyi, který se zde údajně vyléčil z moru, podpořil stavbu nejprve dřevěné kapličky, která byla v roce 1735 nahrazena kaplí zděnou.
Duchovní správa u Panny Marie Provodovské se datuje od roku 1752, kdy zde byl ustanoven první duchovní správce P. Matěj Severin Straka, jenž v Provodově působil sedm let. Provodovský duchovní správce měl titul lokálního kaplana. Byl k dispozici poutníkům. Navíc vypomáhal kněžím z pozlovické farnosti, kam byl Provodov přifařen až do roku 1785. Od tohoto roku byla na Malenisku zřízena samostatná duchovní správa pro obec Provodov. V tomtéž roce (1785) byl v Provodově zřízen i hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do zřízení nového hřbitova v roce 1958.
V jubilejním roce příchodu slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (1863) byla provodovská kuracie (lokálka) povýšena na farnost.
Budova nynější fary byla postavena v letech 1760 a 1761. Je to nejstarší zachovalé stavení v Provodově. V roce 1865 byla blízko kostela vystavěna vodní kaplička. Roku 1880 byla na Malenisku zřízena škola, v roce 1905 z ní byla zřízena noclehárna - útulna. Za působení faráře P. Karla Ambrože byla roku 1877 vybudována v lese blízko kostela křížová cesta.
Novou křížovou cestu nechal vystavět farář P. Ignác Havlíček koncem minulého století. Nynější, v pořadí třetí křížová cesta (kamenná) pochází z let 1917 až 1918 jako vzpomínka na padlé vojíny z první světové války. Od roku 1944 až do své smrti v roce 1985 působil na Malenisku P. František Müller. Byl známý sběrem lidových legend a příběhů. V 80. letech působil na Malenisku Mons. Jan Kutáč a také bývalý olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Oba se zasloužili o obnovu duchovního života a opravu kostela.
